Pěstování bylinek doma i venku: Rady k sázení, péči a uskladnění

Na balkoně či terase (v truhlíku, květináči)

Zde je zásadní zejména orientace balkonu. Směřuje-li váš balkon na jih, bude se na něm nejlépe dařit středomořským druhům - rozmarýnu, levanduli, oreganu, majoránce, tymiánu, šalvěji či bobkovému list.
Východ a západ, kde je polostín, zvládnou třeba petrželka, koriandr, kopr, meduňka a máta.
Na severní stranu s nejmenším množstvím slunce můžete zasadit mátu, pažitku, kerblík, libeček nebo medvědí česnek.

Na dno květináče, zvýšeného záhonu nebo truhlíku vsypte drenážní vrstvu (keramzit, štěrk, hliněné střepy) a na ni nasypte lehčí substrát. Vysaďte zvolené rostliny, dosypte dle potřeby zeminu a zalijte. 

Zálivku upravte počasí a požadavkům konkrétních druhů. Bylinkám obecně svědčí odstátá voda, kterou je zalévejte hned ráno, aby se tak rychle neodpařila. V případě prudkého slunce, ale i silných dešťů a krup je vhodné bylinky přesunout pod střechu či jim poskytnout jinou ochranu.

Tip: Vybudujte si vertikální zahradu nebo zkuste hydroponické pěstování.

Tipy pro zahradu na balkoně   Jak na zahradu ve městě?

V záhoně i nádobách na zahradě

Pokud chcete bylinky pěstovat v zahradě, vezměte v potaz zejména orientaci prostoru a jednotlivé, už existující prvky (vzrostlé stromy, jiné záhony, bazén), které mohou umístění ovlivnit. 
Plné slunce snesou středomořské druhy (rozmarýn, tymián, levandule), do polostínu lze sázet třeba mátu, petrželku a kopr. Do stinnějších prostor můžete zkusit vysadit pažitku, libeček nebo medvědí česnek.

Stejně jako na balkoně, i v zahradě můžete bylinky pěstovat v truhlících, květináčích nebo vyvýšených záhonech, ale také přímo v zemi v záhonu. Při pěstování v nádobě nejprve na její dno nasypte drenážní vrstvu a až na to zahradní substrát. Do zeminy v záhonu můžete zapravit trochu kompostu nebo písek, pokud má méně živin nebo je příliš těžká. Zasaďte rostlinky a zalijte. Další zálivku přizpůsobte počasí a požadavkům jednotlivých bylinek. V případě silného slunce či deště zvažte jejich zastínění.

Nejvhodnějším způsobem pěstování je bylinková spirála, jakou můžete vidět na obrázku. Jde víceméně o suchou zídku v kopečku, díky které můžete na malém prostoru společně pěstovat různé druhy bylinek s odlišnými nároky na zálivku i na zeminu. Od vnějšího okraje ke středu pak můžete vysadit mátu, měsíček, šťovík, petrželku, pažitku, meduňku, koriandr, bazalku, oregano, tymián, majoránku, šalvěj a rozmarýn.

Nezapomeňte: Některé bylinky jsou jednoletky a jiné trvalky. Ty první budete muset každý rok vysadit znovu (nebo doufat, že se samy vysemenily), ty druhé vám vydrží několik let a to skoro bez práce.

Jak vyrobit, založit a osadit vyvýšený záhon?

Bazalka

Popis

Bazalka je jednoletou bylinkou obvykle dorůstající výšky 20 až 60 cm. Listy mají svou typickou zelenou až purpurovou barvu. Pravá bazalka, se kterou se nejčastěji můžete setkat v italské kuchyni, je proslulá svou hřebíčkovou vůní, kterou někteří přirovnávají až k peprně kořenité. Některé druhy této bylinky však v teplejších krajinách prosluly lehce citrusovou vůní a sladší příchutí.

Pěstování

Bazalka je mezi bylinkami trochu větší citlivka. Při jejím pěstování se proto vyvarujte přímého světla, přestože se jí daří na teplém a závětrném místě. Ideálně ji pěstujte v samozavlažovacím květináči či truhlíku a občas přihnojte. Často se můžete bohužel setkat se žloutnoucími listy, které značí nedostatek živin.

Více k pěstování bazalky

Využití

Využití bazalky díky její nezaměnitelné chuti neodmyslitelně patří k italské kuchyni či středomořské kuchyni jihofrancouzských oblastí. Jižní státy bazalkou nešetří při dochucování polévek, salátů či tradiční pizzy. Díky své výrazné chuti našla bazalka místo i v indonéské, thajské nebo vietnamské kuchyni. Vhodná je také pro ochucení kuřecího masa, ryb či při přípravě bylinkového másla. A co teprve takové bazalkové pesto.

Bazalka má široké uplatnění i v léčitelství. Pozitivně působí proti žaludečním křečím, podporuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání, usnadňuje odkašlávání při nachlazení, má protizánětlivé účinky. Je skvělým pomocníkem při nervozitě, úzkosti, poruchách spánku, migréně či špatné koncentraci. Je zároveň vyhledávaná novopečenými maminkami, protože je to právě bazalka, která podporuje laktaci.

Tip: Pokud jste milovníky italské kuchyně, zasaďte si bazalku společně s rajčaty a na jednom místě si tak vypěstujete základ do chutného salátu i pizzy.

Máta peprná

Popis

Máta patří k nejznámějším bylinkám s bohatou léčitelskou historií, jejíž účinky se využívaly především jako prostředek pro povzbuzení smyslnosti a lásky. Tato vytrvalá bylina dorůstá maximální výšky kolem 70 cm. Listy máty jsou charakteristické protistojnými oválnými listy se zoubkovaným okrajem, s hladkou horní plochou a dolní stranou pokrytou jemnými chloupky. Nejtypičtějším znakem máty perné je však její nezaměnitelná peprmintová chuť a vůně.

Pěstování

Máta jakožto nenáročná bylinka pro pěstování má v oblibě vlhká zákoutí v polostínu, ale přežije i na sušších slunných místech. Ideální dobou pro výsadbu je jaro a listy máty je možné následně sbírat v průběhu celého léta. Máta peprná se řadí mezi invazivní rostliny, které vám prorostou záhonek.

Využití

Máta má bohaté využití nejen v zelené medicíně, ale i v kuchyni. V přírodním lékařství je skvělým pomocníkem při léčbě žaludečních či střevních problémů, má velmi pozitivní vliv na uvolnění křečí, zamezuje zvracení, podporuje kvalitnější spánek, odbourává stres a pomáhá řešit i nadýmání či nechutenství. Její protizánětlivé a dezinfekční účinky jsou hojně využívané během nachlazení.

Většinou je máta využívána jako skvělé dochucovadlo a oku ladicí prvek do letních koktejlů, kterým dodává osvěžující grády. Kdo by neznal proslulé mojito. Mátový čaj je také oblíbeným a osvědčeným evergreenem. Málo kdo už ale ví, že skvěle pasuje k chuti jehněčího a mletého masa, využívá se do marinád, jogurtů, sladkých pokrmů pro zvýraznění chuti i do salátových zálivek.

Tip na domácí mojito: Ve sklenici smíchejte bílý rum, 2 kávové lžičky třtinového cukru, limetkovou šťávu a několik lístků máty. Vše důkladně, ale jemně promíchejte, zasypte ledem a zalijte perlivou vodou. Dozdobit můžete čerstvým lístkem máty.

Majoránka zahradní

Popis

Majoránka je velmi oblíbená bylinka s jemně kořeněnou, sladší vůní i chutí. Jedná se o příbuznou dobromysli (oregana). Dle druhu se může jednat jak o jednoletou, tak i víceletou keříkovitou rostlinu. Zpravidla dosahuje výšky něco kolem 40 cm a na její rozvětvené stonky přisedají drobné šedozelené lístky oválného tvaru. Její domovinou je severovýchodní Afrika, ze které se při velkých zámořských objevech dostala postupně do celé Evropy.

Pěstování

Majoránka potřebuje pro svůj správný růst teplé, slunné místo s dostatečnou závlahou a přihnojováním. Preferuje lehkou a dobře propustnou zeminu, rozhodně ne jílovitou. Nesnese mráz. Sklízet ji můžete až třikrát do sezony v podobě listů a nerozvinutých květů.

Využití

V kuchyni se s majoránkou můžete setkat nejčastěji v čerstvém či sušeném stavu k použití do polévek, omáček, zeleninových salátů, ale své místo našla i v teplé kuchyni. Velice často se totiž používá jako přísada při dlouhé tepelné úpravě masa všech druhů. Jen těžko si představíte takové bramboráky či tradiční českou bramborovou polévku bez majoránky. Aby se během vaření neztratila její typická chuť, je optimální ji přidávat do připravovaných pokrmů až v poslední třetině tepelné úpravy.

V léčitelství se již od dob starých Egypťanů používala pro podporu správného trávení, při nechutenství a tradovány jsou i její blahodárné účinku na otoky končetin. Zajímavostí je, že v dobách minulých se hojně používala jako dekorace při svatebních obřadech a veselích. Věřilo se, že její přítomnost ještě více posílí a upevní lásku novomanželů. Oblíbená je také majoránková koupel či čaj, které lidský organismus uklidňují a uvolňují.

Tip: Pro posílení a vyzdvihnutí chuti majoránky se ji nebojte ve své kuchyni kombinovat s česnekem.

Tymián obecný

Popis

Tymián poznáte velice snadno a rychle díky jeho nezaměnitelnému silnému aroma připomínajícímu hřebíček s ostřejší nasládlou chutí. Tymián je středomořským kořením, kde se používají listy, větvičky a květy. Jedná se o vytrvalý a stálezelený polokeř o velikosti do 30 cm. Květy jsou nejčastěji bělavé až růžové.

Pěstování

Pěstování této bylinky je nenáročné, a proto je u zahrádkářů či domácích pěstitelů velice oblíbená. Tymián si potrpí na písčitou půdu a slunné místo. Lístky jsou spíše drobnější, mají protáhlý tvar. Jedná se o velmi odolnou bylinku, která zvládne být venku i přes celou zimu. Tymián si můžete namnožit semeny, dělením nebo řízkováním. Pro zachování aroma je dobré vyvarovat se hnojení a se zálivkou také spíše šetřete.

Využití

Žádný správný kulinářský fajnšmekr neodolá hrstce čerstvě nasekaného tymiánu, který dodá potřebný šmrnc každé šťávě, zálivce, salátu či masovým pokrmům. Velice dobře se tato bylinka hodí i na jakkoliv tepelně upravenou rybu, ale její chuť a typická vůně se neztratí ani v nádivce do kuřete, paštikách, sýrech či bylinkových máslech. Je možné jej také využívat při dochucování octa či oleje.

V přírodní medicíně je využíván pro své příznivé účinky proti průjmu, nadýmání či při častějších zánětech trávicího traktu. Pozitivně ovlivňuje i dýchací ústrojí, mírní kašel a má protizánětlivé účinky na lidský organismus. Nejčastěji se konzumuje v podobě čaje, na který se používá nať. Je možné používat i tymiánové kapičky či inhalaci. Tymián je mezi rostlinami považován za lídra, co se antiseptického účinku týče. Velmi efektivně a rychle působí proti bakteriím, plísním a parazitům. Často je vyhledáván jako povzbuzovač sexuálního apetitu.

Rozmarýn lékařský neboli šalvěj rozmarýna

Popis

Plným právem je rozmarýn považován za jednu z nejpůvabnějších bylinek. Takovému označení vděčí díky své osvěžující vůni s lehkým nádechem pryskyřice. Rozmarýn je relativně velká a keříkovitá rostlina, jejíž větvičky se podobají jehličnanům.

Pěstování

Rozmarýn je typická středozemní bylinka, kterou je nutné na zimu dávat do tepla. Nejvíce jí prospívá lehčí a písčitá půda. Jedná se o stálezelenou rostlinu vyrůstající do výšky až 2 metrů. Květy mají nejčastěji bílou barvu, listy jsou úzké a na vrchní části tmavší a lesklé. 

Jak na pěstování rozmarýnu venku nebo v květináči? 

Tip: Voňavé větvičky rozmarýnu využijte jako perfektní grilovací jehly, které jsou nejen funkční, ale báječně provoní a zvýrazní chuť grilovaného masa či zeleniny.

Meduňka lékařská

Popis

Meduňka má tu nevýhodu, že si ji spousta lidí na první pohled plete s mátou. Jakmile ale k meduňce přičichnete nebo ji ochutnáte, získá si vás nádech citrusového opojení. Dorůstá do výšky až 90 cm a její pilovité listy jsou podobné listům kopřivy.

Pěstování

Meduňka je pro pěstování nenáročnou bylinkou, která má ráda v květináči dostatek prostoru, živin a vláhy. Najděte pro ni vhodné místo na sluníčku, ale polostínem také nepohrdne. Zahradníky je doporučováno pěstovat meduňku spíše jako už vzrostlou rostlinku, než se pustit do samotné výsadby. Léta zkušeností odhalila, že se meduňce velmi dobře daří v blízkosti levandule.

Využití

Meduňka proslula nejen svými léčivými účinky, ale i nezastupitelným místem v kuchyni. Nejčastěji jsou využívané čerstvé meduňkové lístky, které se do pokrmů dávají nakonec jako třešnička na dort. Zcela běžně můžete její lístky nalézt v salátech, tvarohových dezertech, osvěžujících drincích, bylinkových likérech a meduňkovým čajích, jehož chuť patří v bylinkovém světě k nejoblíbenějším. V gastronomii je také ale známý meduňkový sirup, meduňkový med, meduňková marmeláda nebo meduňkové smoothie.

V lidovém léčitelství je meduňka vyhledávána při léčbě lehčích poruch spánku, zmírnění menstruačních bolestí, zažívacích obtížích, zmírňuje projevy stresu a neklidu, má dezinfekční účinky, posiluje celkovou nervovou soustavu a je i skvělým pomocníkem při rýmě a nachlazení. Své místo našla také v kosmetice například v podobě pleťových masek, kde díky svým zklidňujícím účinkům blahodárně působí na pleť.

Šalvěj lékařská či přeslenitá alias babské ucho

Popis

Kdo by neznal babské ucho z české filmové klasiky. Poznáte ale tuto bylinku i na vlastní oči? Druhů šalvěje je velké množství. Setkat se můžete i s nejedlými odrůdami nebo dokonce i krásně kvetoucí odrůdou, kterou je vhodné pěstovat především jako okrasnou rostlinku. Obecně je možné říci, že se jedná o víceletou bylinu či polokeř dosahující standardně výšky něco kolem 60 cm. Šalvěj proslula svými aromatickými listy, které jsou šedoplstnaté a na povrchu ochlupené. Typický je pro šalvěj bohatý kořenový systém a fialový květ s dlouhou korunkou o velikosti do 3 cm. Šalvěj poznáte díky její tradiční lehce nahořklé chuti.

Pěstování

Pokud se rozhodnete pěstovat doma šalvěj přeslenitou, počítejte s nutností pravidelného zastřihávání, aby vám nezdřevnatěla. Velmi dobře se jí bude dařit, pokud jí dopřejete dostatek hnojiva, zvláště tzv. žížalí čaj. Nepotrpí si na vlhké prostředí, zvládá bez problémů spíše sušší a lehčí půdu. Dařit se jí bude na teplém a chráněném stanovišti. Šalvěj zvládne bez problému i zimní spánek, se kterým jí ovšem musíte trochu pomoci. Při silných mrazech či dlouhodobě sychravém počasí ji přesuňte ze zahrádky dovnitř či ji dejte dále od okna.

Využití

V kuchyni se nebojte poznat něco nového. Velice dobře totiž chutná v marmeládách, bylinkovém máslu, těstě na pečivo nebo při přípravě a dochucování rybího masa. Na rozdíl od většiny bylinek, platí v případě šalvěje, že méně je někdy více (kvůli jemně nahořklé chuti). Je skvělým dochucovadlem například i při zavařování kyselých okurek.

Velice často se šalvěj využívá pro své prokazatelně protizánětlivé účinky. Vždyť už její samotný latinský název salve znamená v doslovném překladu léčit. Trápí-li vás nepříjemné krvácení dásní, časté záněty nosohltanu či hrtanu, žaludeční a střevní potíže, budete s léčivými účinky šalvěje spokojeni. Pro léčebné účinky se šalvěj nejčastěji používá v podobě čaje, který ale není určen k dlouhodobému užívání. Důvodem je obsah thujonu, který při pravidelném či dlouhém užívání může na lidský organismus působit jako jed.

Tip: Trpíte nadměrným pocením? Zkuste si čas od času uvařit čaj ze šalvěje.

Pažitka pobřežní neboli šnytlík

Popis

Pažitka nebo též šnytlík je velice známou a v české kuchyni hojně používanou bylinkou. Jedná se o naťovou rostlinku s jemně pikantní chutí, která některým gurmánským jazykům připomíná cibuli. Tato vytrvalá bylinka dorůstá výška od 20 do 50 cm, přičemž podzemní část tvoří malé cibulky do průměru 1 cm. Stonek je úzký, dlouhý a dutý.

Pěstování

Pažitka je nenáročnou bylinkou, kterou můžete jak na své zahrádce, tak na okně pěstovat celoročně. Nepotrpí si na ostré slunce, ale zato miluje dostatek vláhy. Proto ji můžete klidně zalévat o něco víc než ostatní bylinky. Pokud pažitku pěstujete venku, je nutné ji na zimu tzv. zazimovat. Odstřihněte listy a zaizolujte ji například do sklenice. Díky doporučené péči na jaře opět obrazí a velmi rychle se rozroste. Dle potřeby je nutné ji několikrát do roka sestříhávat, aby neuschla.

Využití

Kdo by nemiloval křupavý krajíc chleba namazaný máslem a posypaný šnytlíkem. Používá se však také do polévek, omáček, vaječných pokrmů, salátů. Přestože šnytlík proslul svou lehce pikantní chutí, používá se paradoxně ke zjemnění například tvarohových pomazánek, bylinkového másla, čerstvých sýrů, houbových pokrmů, kterým dodá nejen potřebný říz, ale potěší i každé gurmánské oko. Každá správná hospodyně a kuchař by měli vědět, že jakoukoli tepelnou úpravou ztrácí pažitka své typické aroma. Ideální je proto používat pažitku až ke konci vaření, smažení či pečení. Krom české kuchyně se s pažitkou můžeme nejčastěji setkat v polské, německé, švédské či francouzské gastronomii.

Pažitka je také ceněna a vyhledávána jako bohatý zdroj bílkovin, vitamínu C i B2 s celou řadou dalších důležitých minerálních látek jako je sodík, železo či vápník. Díky vysokému obsahu minerálních látek šnytlík povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje dobré trávení.

Tip: Pokud si nedokážete představit chleba s máslem či jiný pokrm bez milovaného šnytlíku, ale trápí vás aroma po cibulce, pokapejte pažitku pár kapkami citronu. Pro někoho nepříjemné aroma tím dokonale neutralizujete.

Petrželka hladká i kudrnka

Popis

Kdo by neznal petrželku kudrnku, která nesmí jako ozdoba chybět u žádného jídla v klasických českých restauracích. Existuje však i petrželka hladkolistá, která je oproti své příbuzné chuťově mnohem výraznější. Svůj domov má ve středomořských oblastech, ale můžete se s ní setkat i ve volné přírodě. Petrželka je dvouletou rostlinou vytvářející typické nadzemní růžice listů. Plodem petržele je nažka.

Pěstování

Pěstování petrželky je nenáročné, stačí se držet několika základních pravidel. Nikdy petrželku nevystavujte přímému slunci a vyhraďte jí samostatný květináč, truhlík či místo na zahrádce. Je možné pěstovat více druhů petrželky najednou. Petrželka zvládne přezimovat i venku na zahrádce či za oknem, ale pokud ji vezmete do teplého domova, bude jedině ráda. Petrželka klíčí většinou 6 týdnů a ideální doba pro sklizeň je podzim ještě před úderem prvních ledových mužíků. Velice dobře se snáší s ředkvičkou či rajčaty a za nevhodné sousedy na záhonku je možné považovat košťáloviny všeho druhu.

Využití

Petrželka je gastronomickou klasikou při dochucování polévek, salátů, sekané, houbových omáček, pečených mas a jako ozdobný prvek hraje prim na chlebíčcích či v poctivých domácích knedlících. Čerstvá petrželka je navíc bohatá na vitamín C, který se však při zamrazení této bylinky ničí.

Petrželka je superpotravinou, která je kromě výše uvedeného vitamínu C bohatá i na vitamíny A, B1, B2, B3, B6 a dále obsahuje kyselinu listovou, fosfor, draslík, hořčík aj. Při pravidelné konzumaci má blahodárné účinky na uvolnění křečovitých stažení hladkého svalstva, působí proti nadýmání, podporuje správné trávení a slouží také jako prostředek podporující pohlavní pud. Je považována za dámské afrodisiakum. Ženy petrželku vyhledávají i v souvislosti s úpravou menstruačního cyklu. Těhotné ženy by se však měly této bylinky vyvarovat, jelikož nadměrné či časté pojídání petržele může zapříčinit předčasné kontrakce dělohy. Díky vysokému obsahu vitamínu A zvyšuje dostatečná konzumace petržele kvalitu zraku a napomáhá při léčbě šerosleposti, zánětu zrakového nervu nebo celkovém slábnutí zraku.

Tip: Potřebujete-li rychle osvěžit dech či neutralizovat nepříjemný zápach po konzumaci česneku, žvýkání petržele je skvělou alternativou žvýkaček.

Koriandr setý

Popis

Koriandr je jednoletá (někdy i dvouletá) bylinka původem ze Středomoří a Blízkého východu, u nás se ve volné přírodě nevyskytuje. Jeho chuť je nezaměnitelná – semínka mají příjemnou a jemně nasládlou chuť a vůní připomíná pomerančovou kůru. Koriandr dorůstá obvykle výšky kolem 1 metru a zajímavostí je, že na rostlině můžeme nalézt dva typy listů. V dolní části bylinky jsou listy nejčastěji trojcípé a oválného tvaru, ve vrchní části uvidíte spíše listy dělené v jakési čárkovité úkrojky. Květy koriandru mají bílou až lehce narůžovělou barvu, plodem je nažka.

Pěstování

Tato původem asijská bylinka není vhodná pro pěstitele začátečníky. Ovšem platí, že péči, kterou jí věnujete, vám dvojnásobně vrátí. Koriandr nesnáší prudké slunce a je nutné ho minimálně jednou za měsíc přihnojovat. Pěstování v samozavlažovacím květináči vám usnadní spoustu práce i starostí. Jako pěstitele vás však jistě potěší, že velmi rychle klíčí a již za několik týdnů můžete sklízet spodní listy. Pokud byste se rozhodli koriandr pěstovat pro jeho kořen, je nutné pěstovat jej na zahrádce, protože kořenový systém koriandru potřebuje hlubší půdu.

Využití

Koriandr se jako dochucovadlo používá od nepaměti. Bez mletého koriandru se neobejde ani známé kari či garam masala. I to je možná důvod, že se s ním můžeme setkat převážně v blízkovýchodní a indické kuchyni. Pokud jste milovníky nakládání, bude pro vás koriandr zlatem mezi bylinkami. Například nakládaným houbám či zelenině dodá potřebný šmak.

Semena koriandru působí velmi dobře proti plynatosti a bolestem břicha. Blahodárně působí také při revmatických onemocněních či při chronické rýmě. Dle potřeby je doporučováno inhalovat výpary koriandru jednou až dvakrát denně po dobu zhruba 7 minut. Věděli jste, že koriandr jako jediný dokáže lidský organismus zbavit těžkých kovů?

A na které bylinky se neprávem zapomíná?

Kozlík lékařský, třezalka, kerblík, smil italský, estragon, šťovík, mateřídouška úzkolistá, měsíček lékařský a celá řada dalších (ne)zapomenutých bylinek, které by však neměly chybět v žádné kuchyni ani domácí lékárničce. Pokud vám znějí jejich názvy spíše jak z jiného světa, vězte, že jich většinu nasbíráte při běžné procházce přírodou od jara do podzimu. Jeden šálek čaje vám nabudí dobrou náladu, pomůže bojovat s nahromaděným stresem, který lidskému organismu vůbec neprospívá - co bylinka, to lékařský specialista.

Věděli jste, že se z většiny bylinek dá udělat nejen čaj, ale i med? Ten například vytahuje hnis či jedovaté látky z těla, je skvělým antioxidantem, prevencí i efektivní léčbou při nachlazení. Nejen, že vás doslova nakopne jeho skvělá chuť, ale dodá tělu tolik potřebné vitamíny a další důležité složky, které se do těla dostanou navíc ve zcela přírodní a účinné formě. 

Jak udělat vlastní bylinkový med?

Udělat si kvalitní bylinkový domácí med je jednoduché. Navíc můžete využít druhy, které máte nejraději nebo jsou zrovna po ruce. Tím nejjednodušším způsobem je nechat ve včelím medu listy nebo květy bylinek dostatečně dlouho vyluhovat. Během louhování mu předají nejen svou typickou chuť a aroma, ale především i své léčivé látky, vitamíny i minerály.
Druhou možností je med rozehřát a přelít jím vámi vybrané bylinky. Takto získanou směs nechte minimálně dva týdny louhovat a můžete degustovat, léčit a dochucovat.