Recenze Hogwarts Legacy: RPG ze světa Harryho Pottera

• Hra dostupná pro: PC, PS5, Xbox Series X/S

• Datum vydání: 10. 2. 2023 (4. 4. 2023 pro PS4 a Xbox One a 25. 7. 2023 pro Nintendo Switch)

• Vývojář: Avalanche Software

• Vydavatel: Portkey Games (Warner Bros. Games)

• Testováno na: PC

• Odehráno: 36 hodin

Nejočekávanější hry roku 2023

Fádní postavy

Problémem Hogwarts Legacy není jen ohraná zápletka, ale i postavy, které vás budou hrou provázet. Většina z nich připomíná oblíbené figury z knižní a filmové série o Harrym (například profesorka Weasley je zřejmě inspirovaná profesorkou McGonagall), jen s tím rozdílem, že těm novým herním chybí jakákoliv hloubka. Jsou to jen slabé odvary dobře známých bradavických oblíbenců. A to neplatí jen o učitelích a o spolužácích, ale bohužel i o záporácích vedených nejasnými motivacemi - i oni jsou stejně jako zbytek bradavického ansámblu dost jednotvární.

Suchopárné dialogy

To vše podtrhují (a ještě zhoršují) sterilní herní dialogy doplněné o zkostnatělé animace. Takovéto rozmluvy bych před 15 lety přešel asi bez povšimnutí. Ale žijeme v roce 2023 - a hry jako The Last of Us Part II nebo Red Dead Redemption 2 nám dávají jasně najevo, kam jsme se za tu dobu v herním vývoji posunuli. Zkrátka a dobře, spoustu textu můžete v Hogwarts Legacy přeskočit, a to je přesně to, co bych vám doporučil. O nic nepřijdete.

Hodný, nebo zlý aneb má to vůbec smysl?

Zpočátku jsem nabyl dojmu, že má rozhodnutí budou mít na děj hry nějaký vliv. Myslel jsem si, že se budu moct stát mocným černokněžníkem, který kolem sebe bude šířit chaos. Když jsem poprvé použil jednu z kleteb, který se nepromíjí, říkal jsem si: „To bude asi velká věc.“ A když jsem vykradl snad každou chajdu v okolí, dumal jsem nad tím, jak mě za to hra potrestá. Ale chyba lávky. Děj hry se ve skutečnosti nijak nevětví a vaše rozhodnutí jsou každému šumák. Když je bradavickým učitelům jedno, že je okolí plné vraždících skřetů a kouzelníků, proč by je mělo zajímat to, co děláte se svým časem, že? Lepší je se v tom asi moc nevrtat.

Hra má sice více než jeden konec, ale to, co se ve finále stane, rozsekne vlastně jen jeden rozhovor na úplném konci a ani to vlastně nic neovlivní. Jestli mě celý děj hry tak trochu nudil, pak tohle mě vyloženě naštvalo. Jaký to pak všechno mělo smysl? Ještěže byl děj hry tak tuctový, že jsem ho hned vypustil z hlavy a šel radši objevovat posledních pár neprozkoumaných koutů Bradavic.

Nejlepší PC hry

Kočku si pohlaď, ale na nic jiného nesahej

Mrzí mě, že tu ale absentuje jakákoliv větší interaktivita. Můžete si sice pohladit pár koček (z nějakého mě nejasného důvodu) a kousnout si do každého ze všude se válejících jablek, ale na židle si naopak sednout nemůžete a velká většina žáků není ničím jiným než kolem stojícím štěbetajícím křovím. Vše to působí jen „jako“. V noci na mě nikde nečekal Filch se svou kočkou, aby mě odtáhl do ředitelny a často jsem se proto nemohl ubránit pocitu, že je to celé jen fasáda. Detailní a překrásná (zvlášť pod sněžnou zimní závějí), ale jen fasáda.

To neplatí jen o samotných Bradavicích, ale i o Prasinkách a i o celém zbytku překvapivě rozsáhlého herního světa. Všechno to moc pěkně vypadá, ale málokdy narazíte na něco interaktivního. Na nějaký stimul, který by vás nutil objevovat dál a dál. Vesniček je v okolí tuna, ale spousta je jich jako přes kopírák, nemluvě o identických jeskynních a lesech, kterými budete často nucení navíc ještě backtrackovat.

Bradavice mají holt nejen své světlé, ale i stinné stránky.

Největší herní světy

Opakující se nepřátelé a tupá AI

Bohužel nic není tak dokonalé, jak by se mohlo zdát, zvlášť bavíme-li se o Hogwarts Legacy. Myslím si, že nebudu moc přehánět, když vám řeknu, že už po prvních pár hodinách hraní jsem se setkal se všemi typy nepřátel, kterých je tak všehovšudy pět a půl. Od té doby se už jen točili až do konce hry dokola a dokola. Co bylo zprvu zábavné a náročné se brzy na to stalo repetitivním a lehoučkým.

Navíc umělá inteligence padouchů stojí za starou bačkoru. Můžete jim utéct pár metrů a oni na vás zapomenou a ve svém repertoáru máte dokonce i kouzlo pro zneviditelnění se, s jehož pomocí (v kombinaci s omračujícím zaklínadlem) můžete během chvilky vyhladit celý nepřátelský tábor.  Lumpové si často ani nevšimnou, že po jejich kumpánovi, který zrovna stál metr od nich, se slehla zem.

Hru jsem hrál na střední obtížnost („Normal“) a zemřel jsem přesně nulakrát. Tím se nechci vytahovat. Mé herní schopnosti nejsou tam, kde bývaly, o čemž mě pravidelně přesvědčují mladší hráči ve Fortnite a ve FIFA. Hogwarts Legacy je jen extrémně jednoduchou hrou cílenou na mainstream - na kohokoliv od těch nejmenších až po vaše prarodiče. A ani změna obtížnosti na „Hard“ s tím nic moc nedělá.

Monotónní questy

Co dalšího budete ve hře kromě všech těch kouzelnických bitek vlastně dělat? Úkoly hlavní dějové linky i úkoly vedlejší se točí věčně kolem toho stejného. „Přines mi bylinku.“ „Zabij pavouka.“ „Promluv si s mým známým a něco mu doruč.“ Jednou za čas se ve hře mihne nějaké světýlko naděje, nějaký úkol, který jste už stokrát předtím nesplnili, ale takových je minimum. V paměti mi utkvěla snad jen pouť za vypátráním historie Salazara Zmijozela, na jejímž konci na mě čekala znalost všech tří neprominutelných kleteb. Vzpomínám si i na jiné sidequesty, ale ty se mi vtiskly do paměti jedině tím, že jsem nebyl schopný rozeznat jeden od druhého. Připadalo mi, že plním pořád ten stejný. A že pořád jen vraždím pavouky. Neříkám, že mám snad pavouky v lásce, ale čeho je moc, toho je příliš.

Od sidequestů bych určitou míru repetitivnosti asi i očekával, ale to jak stroze a neoriginálně působí i nevyhnutelné hlavní úkoly, mě zklamalo. Tradiční souboje se místy prolínají s krátkými školními hodinami, ale celkem vzato je to všechno pořád na jedno brdo. Jeden z hlavních questů nad ostatními vybočoval, ale jen vizuálně, ne mechanicky, a všechny ostatní se mi už teď - chvíli po dohrání - splývají do jednoho.

Frustrující inventář

Mnou nejnenáviděnější částí celé hry se postupně stalo objevování nového vybavení. Soudím, že to je asi poprvé, co jsem se s něčím takovým setkal. Normálně je nové nablýskané vybavení odměnou za splněný úkol. Je něčím, na co se těším. U Hogwarts Legacy je tomu však díky nešťastně řešenému inventáři přesně naopak. 

Inventář je docela omezený, což ale samo o sobě není nic neobvyklého. Neobvyklé je to, že jakmile narazíte na nějaký poklad, na bedničku nebo na volně se válející kus lootu, hra vám nepoví, co to je. Nevíte, na co to koukáte. Dozvíte se jen, že máte plný inventář. A pak můžete buď jít něco prodat (což by bylo pořád dokola úmorné a neuskutečnitelné), nebo něco zničit. 

Prvních deset hodin hraní jsem tak sem tam něco prodal a mnohem více toho ničil. Pak jsem se na to vykašlal a se znechucením jsem prostě všechny bedničky přehlížel. Věděl jsem, že bych zas musel jen ztrácet čas ničením toho, co už mám. A s ohledem na to, jak je hra jednoduchá, jsem lepší loot ani nepotřeboval.

Už dlouho jsem se nesetkal s designovým rozhodnutím, které by se takovýmhle způsobem míjelo se zamýšleným účinkem. Místo prozkoumávání herního světa a všech jeho zákoutí s příslibem, že narazím na luxusní hábit nebo fešný klobouk, jsem toho spoustu radši ignoroval.

Inventář jsem si sice rozšiřoval plněním tzv. „Merlin Trials“ - primitivních hádanek rozesetých po celém herním světě, ale jen do té chvíle, dokud jsem u nich nezačal odpadávat nudou. Spíše než intelektuální zábavu a výzvu pro mé rychle ubývající mozkové buňky nepředstavovaly nic jiného než stereotypní manuální práci, což platí i o 99 % dalších přítomných miniher - od odemykání zámků po učení se nových kouzel.

Létání na koštěti a Komnata nejvyšší potřeby

Po světě můžete cestovat pěšky, ale i na koštěti a prostřednictvím Letaxu (zeleného plamenu, který zde zastupuje tradiční fast travel). Nadšence do famfrpálu ale rovnou zklamu - žádný tu není. Zatím. Je možné, že už se chystá nějaké DLC, které jej do hry za pěkný peníz přidá, ale kdo ví. Ovládání koštěte je přitom krkolomné a neintuitivní. Pohyb kamery je totiž za letu dost omezený, zvlášť při klesání a stoupání. Takže si myslím, že famfrpál by možná ani za moc nestál (nehledě na to, že jej stejně vyhraje vždycky ten, kdo chytí Zlatonku).

Vedle soubojů a cestování na koštěti strávíte slušných pár hodin v Komnatě nejvyšší potřeby, která se narozdíl od své funkce v knihách a ve filmech fakticky promění ve váš soukromý kutloch. Kutloch, který si vyzdobíte podle svého vkusu a v kterém budete pěstovat bylinky, připravovat lektvary, vylepšovat svou výbavu a dokonce si v ní otevřete i své vivárium pro chov zvířat. 

To mi přišlo docela vtipné. Velkou skupinou padouchů jsou ve hře totiž pytláci. A vaše řešení záchrany kouzelných zvířat před chapadly pytláků spočívá v tom, že je chytíte do svého vlastního pytle (zvířata, ne pytláky, to by asi dávalo ale větší smysl) a pak je vypustíte ve své „zoologické zahradě“. A ty které se vám do ní nevejdou, prodáte. Jaký je tedy rozdíl mezi tím, co dělám já a co ti mizerní pytláci? Snad jen to, že já své mazlíčky jednou za čas podrbu pod ušima.

Nejlepší hororové hry

Kolik dokážete vyjmenovat kvalitních videoher ze světa Harryho Pottera? Nám na mysli totiž nevytanula ani jedna jediná. Hráli jsme několik herních adaptací Potterovských filmů, pár LEGO her, sem tam nějakou experimentální hru pro virtuální a pro augmentovanou realitu, ale fakticky nic, co by opravdu stálo za zmínku. Nyní se ale blíží vydání Hogwarts Legacy a my věříme, že právě tento titul bude tím tolik žádaným zlomem!

Čekat na vás budou detailně zpracované společenské místnosti každé ze čtyř kolejí a spousty povědomých učeben a dalších pokojů. Dále také temné dungeony, skryté chodby a jiná tajemství. Všichni víme, že notoricky známý hrad jich má více než dost, namátkou například Komnatu nejvyšší potřeby.

Kromě samotného hradu bude ve hře také jeho rozlehlé okolí, do nějž spadají například populární Prasinky překypující krámky a hospodami všeho druhu a o něco méně populární Zapovězený les plný nebezpečných tvorů a temných kouzelníků.

Masivní herní prostředí nebudete muset objevovat pouze za chůze. K dispozici budete samozřejmě mít i své hbité koště a v pozdějších částech hry se vám pod ruku dostanou dokonce i nějaká ta ochočená stvoření, například Gryfové.

A že bude co objevovat. Hra vypadá naprosto famózně. Je vidět, že tvůrci nepodcenili výzkum a prostředí Bradavic vypadá - chtělo by se říct až kouzelně. Abychom se ale vyhnuli slovním hříčkám, řekněme, že vypadá autenticky a hýří atmosférou. Hogwarts Legacy bude dokonce disponovat i dynamickým systémem počasí a pravidelnou změnou ročních období. Tvůrci hry, zdá se, mysleli opravdu na každou maličkost.

Za koho ale budete vůbec hrát a jakou roli budete ve světě mít? To záleží víceméně jen na vás. Postavu si díky propracovanému editoru vytvoříte přesně podle svých představ a následně budete jako nový student bradavické školy Moudrým kloboukem rozřazen do jedné ze čtyř kolejí.

Nezačnete ale v prvním ročníku, kdepak, vy svou kouzelnickou kariéru rozjedete až v ročníku pátém a budete tak mít co dohánět. Stejně jako legendární chlapec s jizvou na čele, ani vy ale nebudete žádnou nenápadnou šedou myškou. Budete totiž ovládat jakousi neznámou starobylou formu magie, které nikdo tak docela nerozumí.

Co to všechno znamená pro herní příběh, se můžeme zatím jen dohadovat. Vězte ale, že se váš studentský život opravdu nebude točit jen kolem navštěvování klidných hodin bylinkářství. V pozadí hry se bude odehrávat něco mnohem hlubšího. Něco, co bude moct potenciálně ohrozit existenci Bradavic a bezpečnost celého kouzelnického světa. A vy tomu budete samo sebou muset zabránit. Trailer nakousl hrozbu skřetích rebelů a jejich alianci s temnými čaroději, tak uvidíme, jak se to nakonec vyvine.

Vraťme se ale k Bradavicím. Jako pilní studenti budete muset nejdříve (předtím, než se vrhnete na zlomyslné skřety) pravidelně navštěvovat lekce obrany proti černé magii, lektvary, péči o kouzelné tvory a spousty dalších a poznávat při nich své profesory a spolužáky.

Někteří z nich vás pak budou doprovázet na vašich nebezpečných dobrodružstvích a pomáhat vám, jak to jen půjde.

Nastudované kouzelné formule budete moct otestovat v tréninkových duelech proti svým relativně neškodným spolužákům a v různých minihrách a vedlejších úkolech rozesetých po celém herním světě. Za plnění úkolů následně budete, stejně jako v každém jiném RPG, dostávat zkušenostní bodíky a ty pak investovat v rozvinutém stromě talentů do všelijakých schopností.

Od toho, jak je investujete, se bude odvíjet váš styl boje. Z toho, co jsme měli zatím šanci vidět, vypadají souboje skvěle. Nejen vizuálně (ač to také), ale hlavně z hlediska hratelnosti. Tváří v tvář nebezpečným kouzelným monstrům a nepřátelským kouzelníkům budete moct kombinovat všechna svá naučená kouzla do složitých kombinací a bude jen na vás, jestli budete protivníky zneškodňovat spíše obrannými zaklínadly, nebo vražedným Avada Kedavra.

Každopádně už se nemůžeme dočkat, až si také dáme dohromady vlastní kouzelnický styl a až ho pořádně na někom otestujeme. Jediné, čeho se trochu bojíme, je slabší umělá inteligence nepřátel. V traileru s sebou nechávali házet jakoby nic a nevypadali příliš hrozivě. Zvláště ti, co čekali, až si poradíte s jejich kolegy. Ale neunáhlujme se a počkejme si na to, jak se Hogwarts Legacy bude opravdu hrát.

A hra se koneckonců nebude točit pouze kolem akce. Budete v ní také řešit hádanky, vylepšovat své kouzelnické vybavení, objevovat svět a starat se o své kouzelné tvory. V Komnatě nejvyšší potřeby budete pěstovat bylinky a vařit lektvary a v Prasinkách si budete moct nakoupit poslední módní výstřelky a ingredience pro své elixíry. Nudit se opravdu nebudete.

Musíme říct, že jsme hrou zatím unešení a moc si přejeme, aby dopadla přesně tak, jak se zatím prezentuje. Po filmovém zklamání Fantastických zvířat si fanoušci Harryho Pottera totiž přesně něco takového zaslouží. Komplexní propracované RPG, které z vás na několik desítek hodin udělá kouzelníky a dá vám zapomenout na váš obyčejný mudlovský život.

Níže se nezapomeňte podívat na 15minutové záběry z hraní a řekněte, nevypadají výborně?!