Jak vybrat chladič?

Pasivní chladič se skládá pouze z bloku chladiče (měď, hliník, kombinace), aktivní se skládá z bloku, plus je na tento blok ještě připevněn ventilátor. Aktivní chladiče poskytují větší chladicí výkon, jsou ale hlučnější a dochází k víření prachu uvnitř skříně.

V případě pasivních chladičů počítejme s poměrně velkými zástavbovými  rozměry chladiče, před koupí si je třeba zkontrolovat, zda-li se nám chladič nedostane do kontaktu například s napájecím zdrojem, grafickou kartou apod. V případě, že nám nebudou vadit větší rozměry chladiče, odměnou nám za to bude naprosto tichý chod. A mezi výhody pasivních chladičů patří, že jestliže by nám přestal stačit chladicí výkon, nechá se dokoupit samostatný ventilátor a z pasivního chladiče udělat aktivní (což obráceně nejde). Aktivní chladiče nám nabídnou lepší chladící výkon, menší rozměry, ale přibude nám starost s hlukem, která obzvláště při plné zátěži počítače a točení ventilátoru na plný výkon, může být  velký. Mezi další nevýhodu patří i víření a nasávání prachu který se nachází ve skříni.

V případě chladiče na procesor bych většině běžných uživatelů doporučil chladič aktivní. Tepelné vyzařování dnešních procesorů je již na rozumné úrovni a moderní procesorové chladiče jsou již poměrně dost tiché (i když stále slyšitelné).

Na grafických kartách je chladič velice důležitá věc. Vzhledem k tomu, že moderní grafická jádra vyzařují poměrně hodně tepla, je třeba je náležitě chladit. U méně výkonných grafických karet doporučuji poohlédnout se po pasivním chlazení, které bohatě dostačuje. U výkonnějších karet poté chlazení aktivní.

U aktivního chlazení ovšem pozor, vzhledem k tomu že ventilátory na grafických kartách jsou poměrně malé, musejí se točit velkou rychlostí a dochází ke vzniku velmi nepříjemných zvuků. Před koupí se proto na různých fórech nebo webech (www.pctuning.cz) informujte o tom, jak si který chladič vede, protože se jedná o věc poměrně nepříjemnou. Většina výrobců se tento problém poměrně úspěšně snaží řešit modifikací konstrukce chladiče a využíváním větších ventilátorů s menšími otáčkami, které poskytnou stejný výkon jako ty malé, ovšem při nižší hladině hluku. Někteří výrobci nasazují i na svoje výkonnější karty pasivní chlazení, to už ovšem musí mít poměrně velké rozměry, aby kartu uchladilo a může dojít k problémům při montáži do PC.

Jestliže vám vadí, že váš notebook dost hřeje a topí, máte i zde možnost. Na trhu se dnes objevují podložky z teplovodivých materiálů, na které notebook položíte (případně zajistíte) a dochází k lepšímu odvodu tepla. I zde se vyrábějí verze jak s aktivním, tak pasivním chlazením, v případě aktivního chlazení jsou v podložce ještě zabudovány ventilátory, které jsou napájeny z usb portů. Zde platí že aktivní většinou chladí lépe, ale počítejme s větší hladinou hluku způsobenou právě ventilátory.

Pod pojmem chladič základní desky se myslí chlazení čipsetu základní desky. V tomto případě důrazně doporučuji užívání chladičů pasivních, u aktivních by jste měli problémy s hlukem způsobenými malými rozměry chladiče a jeho velkými otáčkami. Chladiče se na čipset nalepují za pomoci pasty, která je již na chladiči nanesena od výrobce.

Jestliže se ovšem rozhodnete provozovat počítač v základním nastavení, to znamená bez taktování (zvyšování výkonu procesoru, paměti apod.) není chladič na čipset vůbec potřeba. Chlazení od výrobce je již dimenzováno tak aby se vše náležitě uchladilo.

Chladiče na paměťové moduly se dnes vyrábějí téměř výhradně v pasivním provedení (aktivním se vyhněte). Máme dnes na výběr ze dvou druhů pasivních chladičů, jeden typ je jakýsi kovový návlek který se na paměť nasadí a druhou možností je koupě malých měděných chladičů, kde se každý samostatně nalepí na paměťový čip (kterých je paměťovém modulu odvykle 8).

Stejně jako u chladičů základní desky i zde platí, že tento druh chlazení je vhodný pouze pokud se rozhodnete významně zvyšovat výkon svých paměti, pro běžné uživatele věc úplně nepotřebná.

Opět si můžeme vybrat z řešení aktivních a pasivních. V případě pasivních řešení se disk zandá do jakéhosi boxu z teplovodivého materiálu a normálně přidělá do PC skříně (do pozice od šířce 5,25 palce). Tyto boxy mají výhodu i v tom, že poměrně dobře pohlcují hluk které pevné disky produkují. V případě aktivního řešení je do těchto boxů ještě zamontován ventilátor/y, popřípadě se jedná pouze o držák se dvěma ventilátory který se namontuje do pozice nad diskem a zajišťuje rychlejší odvod tepla.

V případě že netoužíte po tom odhlučnit váš disk, nebo se extrémně nezahřívá (což se stává jen málokdy), jsou pro vás tyto chladiče téměř zbytečné.

V případě chladičů procesorů a grafických karet se jak aktivní tak i pasivní chladič skládá ještě s takzvaných Heat Pipes. Jedná se o měděné trubičky naplněné speciální kapalinou, které odvádějí teplo od procesoru/grafické karty do bloku chladiče. Vlivem fyzikálních dějů dochází k samovolnému oběhu této kapaliny. Obecně platí, že čím více má chladič těchto trubiček, tím lépe i bude chladit

V případě chladičů procesorů a grafických karet si dejte pozor aby daný chladič byl kompatibilní s vašim zařízením. Procesory i grafické karty mají různé druhy úchytů, a proto se před koupí daného chladiče informujte, jestli je v balení přibalena montážní sada, kterou potřebujete.

Vybrat chladič podle parametrů