Jak vybrat pilker?

Máte-li zkušenosti s mořským rybolovem, jistě dobře víte, že mořská voda je vůči rybářskému náčiní značně agresivní a s tím je třeba počítat. Povrchová úprava, háček nebo trojháček i závěsný obratlík či karabinka musejí být provedeny ve speciální úpravě, jinak odcházejí velmi rychle a následně hrozí ztráta vytouženého úlovku. I zbytek náčiní musí být určen pro lov na moři, v opačném případě dozná prut a naviják brzo také stopy nežádoucího působení slané vody. Po skončení lovu je vhodné vše omýt sladkou vodou, před dlouhodobým uložením je to zcela nezbytné i u nástrah, které jsou koncipovány přímo pro mořský rybolov.

Kromě funkce nástrahy, která je opatřena háčkem nebo trojháčkem, případně jejich kombinací, slouží pilker i jako zátěž, která poslouží k rychlému dopravení nástrah ke dnu. Ty nejmenší pilkery váží kolem 20 gramů, využijete je při lovu na mělkých místech a u břehu, jsou vhodné i pro tuzemský rybolov. Větší modely s hmotností 80 až 500 g jsou asi nejčastěji používány a díky štíhlému tvaru (který je pro pilkery charakteristický) se do hloubky propadají opravdu hodně rychle. Ale ani to v některých situacích nestačí, proto specialisté mají ve své výbavě i „kusy železa“, jejichž hmotnost přesahuje 1000 gramů a ne hlubokých místech se silnými spodními proudy po nich bez zaváhání sáhnou. 

Samotná technika lovu s pilkerem není nijak náročná. Z loďky nebývá třeba nahazovat nikam daleko, protože naše nabídka směřuje vždy směrem dolů. Stačí se tedy vyhnout zamotáním vrtule nebo vesel, pokud pleskne nástraha jen pár metů od lodě, bohatě to stačí. Velkou výhodou je při lovu na moři použití echolotu nebo sonaru, snažíme se totiž o to, aby nástraha dopadla až na dno, což může v některých případech trvat i u tak těžkých a zdánlivě rychle se propadajících nástrah trvat dost dlouho. Při dopadu rozvíří písek a kal na dně, což spolu s akustickým vjemem ryby na její přítomnost upozorní, vždyť mnohé záběry přicházejí bezprostředně po dopadu či prvním přizvednutí pilkeru. Následuje přizvedávání a opakované spouštění nástrahy na dno, o nějakém skutečném zasekávání se na tu dálku většinou ani moc mluvit nedá, atak ryby občas zjistíme, až když se snaží s pilkerem odjet někam dál.

Tvar pilkeru není definován nijak zásadně, vždy se ale jedná o těžkou nástrahu s oválným nebo trojúhelníkovým průřezem, napohled úzkou a protáhlou, jeden konec je osazen důkladným háčkem nebo často také trojháčem v úpravě, která dokáže vzdorovat slané vodě, háček pro větší atraktivnost může být opatřen barevnou bužírkou, plastovou „ploutvičkou“ nebo střapečkem z vlny či peří. Povrch nástrahy bývá hladký nebo s vyraženým reliéfem šupin, většinou v kombinaci nápadných barev.

O tom, jak reagují ryby na barvy a nakolik je rozlišují (především ve větších hloubkách, kde budeme s pilkery lovit) se vedou dlouholeté a neuzavřené spory, to je vidět i na vzhledu pilkerů. Žádná barevná varianta není stoprocentní, někdy se osvědčují chromované, jindy bude úspěšnější kolega s červenožlutě pruhovanou nástrahou, jindy ryby preferují čistě bílou nebo naopak úplně černou variantu. Je tedy dobré být připraven a mít u sebe raději větší výběr nástrah, co se hmotnosti, velikosti i barevného provedení týče. Holografické lamety a lákavý potisk jsou další velice úspěšné varianty povrchové úpravy. Pilkery mají většinou odolný ocelový plášť, který u nových nástrah bývá vyleštěný, nebojte se ale ani matného vzhledu nebo používání již trochu zašlých nástrah, každý den to prostě bývá jiné. Než objevíte vzor, na který se budou ryby věšet jako o závod, nebojte se experimentovat a zkoušet různé vzory.

Háček nebo trojháček je upevněn důkladným kroužkem, jehož pevnost stejně raději občas nezapomeňte prověřovat. Stejně tak špičky nesmějí být otupené nebo dokonce ohnuté, po ztrátě trofejní ryby byste si už zbytečně rvali vlasy a vyčítali si nedbalost či opomenutí. Karabinka s obratlíkem, která slouží k snadnému upevnění nástrahy na šňůru a brání kroucení šňůry při klesání na dno či při vedení v proudech musí být také velmi odolná, v antikorozní úpravě pro slanou vodu a spolehlivě funkční.

Zajímavým řešením je i umístění dalšího jednoháčku s dlouhým tělíčkem v horní části pilkeru, který výrazně zvyšuje šanci na zaseknutí ryby při útoku na nástrahu z boční strany, drobnou nevýhodu toto řešení však s sebou také přináší. Tento háček se totiž někdy při spouštění nástrahy ke dnu může zamotat do šňůry a tak naruší správný chod nástrahy, navíc díky protihrotu se i obtížně vyprošťuje. Vždy postupujme s rozvahou a v klidu, škubání nebo silný tah by mohly strukturu šňůry narušit a snížit tak její pevnost. Pokud se naučíte při spouštění pilker lehce kontrolovat za šňůru a udržovat ji tak při klesání napnutou, vyhnete se zachycení háčku téměř se stoprocentní jistotou. Každý problém má prostě i řešení!

Při lovu s pilkery málokdy využíváme jen jednu nástrahu. Nad pilkerem (nejlépe spolehlivou montáží pomocí obratlíků s bočním očkem) upevníme několik postranních návazců, na něž můžeme umístit plastikové imitace robotniček, krabů, rybek nebo úhoříků, dráždidla s bužírkou, peříčky nebo prostě napíchnout kousky rybího masa. Pokud se strefíte do hejna tresek či makrel, máte potom spolehlivě o zábavu postaráno! Cár nebo filet z rybího masa, kousek olihně nebo písečný červ jsou velmi atraktivní nástrahy, které můžete použít i ke zvýšení přitažlivosti pilkeru, jeho chod příliš neovlivní, získaná pachová stopa může ale být tím, co nakonec rybu k záběru vyprovokuje. Na pilkery s koncovým jednoháčkem je vhodným atraktorem i jigový „ocásek“, který dráždivým pohybem ve vodě působí vibrace, napodobující pohyb zraněné nebo prchající rybky, vydrží víc než rybí cár a bývá velmi účinný.