Jak sestavit (herní) PC?

Grafická karta (GPU)

Výběr nezačneme ničím jiným než již zmíněnou grafikou. Pro hráče jde o ten nejdůležitější komponent. A zároveň i ten nejdražší. Průměrné pracovní počítače by bez grafické karty sice přežily - fungovaly by na té integrované, která je součástí procesoru. Ale počítače herní? Ani nápad! Ty potřebují dedikovanou grafickou kartu.

Uspokojí-li vás hraní her v rozlišení 1080p a silný grafický výkon byste nevyužili ani při práci, pak právě tady můžete výrazně ušetřit, a to výběrem karty nižší až střední třídy v ceně do 10 tisíc korun. Myslete však raději pár let dopředu a snažte se o volbu takových komponent, které budou vyhovovat vašim potřebám i v dohledné budoucnosti. Nechcete si přece tímto procesem projít za rok znovu.

Generace a VRAM grafické karty

A co u grafické karty sledovat? Věc první - jaké je generace. Vybírejte z karet poslední generace. Nejenže jsou výkonnější, ale také lépe nakládají s energií a jsou spolehlivější. U NVIDIA jsou to pro rok 2022 karty GeForce RTX 3000 a u AMD karty Radeon RX 6000. Číslo konkrétního modelu označuje, kde se přesně daná karta nachází v hierarchii karet daného výrobce. Vyšší číslo rovná se vyšší výkon. Stejnou informaci vám ale poví samozřejmě i cena.

Generaci bychom měli a teď mrkněme na výši paměti zvané VRAM. 6 GB je pro hraní moderních her minimum, spíše bychom však šli na 8 GB. To by si mělo poradit i s hrami v rozlišení 4K.

Velikost a spotřeba grafické karty

Dalším důležitým faktorem grafické karty je její fyzická velikost. Vybíráte ji sice nyní jako teprve svůj první komponent, ale je nutné myslet na to, že pokud si pořídíte obrovskou grafiku (což ovlivní hlavně její větráčky a počet slotů, které zabere), pak si budete muset koupit stejně tak velkou základní desku a pořádnou skříň.

Nezanevřete ani na spotřebu. Vyšší spotřeba pro vás totiž znamená nutnost opatřit si výkonnější zdroj, který ji utáhne (a její výši poznáte i na účtu za elektřinu).

Herní výkon

Náruživé hráče by mohla nakonec zajímat podpora grafických technologií typu ray tracing a samozřejmě i samotný výkon karty. Než se ale snažit zorientovat ve všech těch MHz a co znamená co, lepší je najít si benchmarky a zjistit, jak se vámi vybrané kartě daří ve hrách, které budete hrát. Kromě modelu karty věnujte pozornost i zbytku testované sestavy (a nechte se jí třeba i inspirovat) a nastavení grafických detailů a rozlišení ve hrané hře.

Který konkrétní model zvolit?

Zvážili jste vše zmíněné a rozhodli se pro konkrétní model? Skvělé. Teď už jen vybrat, od kterého konkrétního výrobce si danou kartu zakoupíte. Ne, nemáme na mysli NVIDIA a AMD. Tyto firmy ještě poskytují licenci na výrobu svých modelů dalším výrobcům. Právě proto narazíte v obchodech třeba až na deset různých modelů karty GeForce RTX 3080 - některé jsou od ASUS a jiné třeba od MSI. Rozdíly mezi nimi však bývají minimální - liší se hlavně jejich systém chlazení a celková vizuální estetika.

Jak vybrat grafickou kartu?

Procesor (CPU)

Grafická karta je sice nejdražší součástí počítače, ale procesor je jeho mozkem a je tak mnohem důležitější, a to nejenom pro hráče. Výkon procesoru by měl přibližně odpovídat výkonu vámi vybrané grafické karty. Pokud jste si vybrali grafickou kartu toho nejvyššího kalibru, pak nedává smysl jít do procesoru nižší třídy. Samotná grafická karta náročné hry neutáhne a kvalitní procesor oceníte i při mnoha jiných činnostech.

Generace a výkon procesoru

I zde vám doporučíme nákup procesorů té nejnovější generace. Je však jen na vás, jestli dáte přednost Intelu, nebo AMD. Procesory obou těchto gigantů jsou výkonově víceméně na stejné úrovni a rozhodovat tak budou jen vaše preference. Stejně jako grafické karty se i procesory dělí do několika výkonnostních tříd. U Intelu bychom pro herní PC volili z třídy Core i5 a vyšší (Core i7 a Core i9) a u AMD pak z Ryzen 5 a vyšší (Ryzen 7 a Ryzen 9).

Při výběru konkrétního modelu si určitě můžete prostudovat kolika jádry se pyšní a jakých výšin dosahuje jeho frekvence, ale my bychom se raději zase obrátili na benchmarky, které jsou objektivní a nelžou. Jen tak se dozvíte, jak se procesoru daří pod tlakem a co v sobě opravdu má.

Chlazení procesoru

Zatímco slabší modely se prodávají rovnou s chlazením, dražší high-end kousky nikoliv a chladič si k nim budete muset přikoupit vy sami. Tradiční větráčky sice dokáží procesor spolehlivě ochladit, ale toto horko se pak jen přesune na jiné místo ve skříni. Vodní chlazení je v tomto mnohem efektivnější a je také tišší. Jeho instalace ale bývá trochu složitější a jeho cenovka převyšuje tu u větráčků.

Jak vybrat procesor?

Základní deska

Základní deska je komponent, do kterého se vše ostatní zapojuje. Na trhu jsou jich sice stovky, možná i tisíce, ale vůbec se nenechte tímto počtem převálcovat. Těch kompatibilních s vámi již vybraným procesorem zas až tolik není.

Poté, co si výběr koupí procesoru zúžíte, už se vlastně jenom musíte rozhodnout o tom, jak velkou základní desku potřebujete. Základní desky se vyrábějí ve třech standardizovaných velikostech - od největší po nejmenší to jsou: ATX, micro ATX a nakonec mini ITX (ano, micro je v tomto případě opravdu větší než mini). S menší deskou se pojí méně slotů, méně konektorů, méně prostoru pro velkou grafickou kartu a obecně méně funkcí. Vejde se však do menší skříně.

Průměrný uživatel si vystačí se základní deskou do 4 tisíc korun. Dražší modely nabízejí rychlejší porty a jsou stavěné pro přetaktování procesorů a grafických karet.

Jak vybrat základní desku?

Operační paměť (RAM)

Operační paměť slouží k dočasnému ukládání informací. Je to takový ekvivalent naší krátkodobé paměti. Přítomnost pořádné paměti vám dovolí mít otevřené desítky tabů v prohlížeči, vedle nich v dalším okně rozehranou hru a v jiném ještě třeba i Photoshop. A mezi všemi těmito aktivitami budete moct libovolně a plynule přepínat.

Kompatibilita

Jak se poprat s výběrem operační paměti? Začněte u své základní desky a procesoru. Vyberte takovou RAM, která je s nimi kompatibilní. Jestliže vaše základní deska podporuje pouze generaci DDR4, tak do ní holt tu blížící se DDR5 nedáte. Respektive ano, dáte, ale nebude fungovat.

Kapacita a rychlost paměti RAM

Nejdůležitějším parametrem paměti RAM je její kapacita. U hráčských sestav bychom sáhli alespoň po 16 GB. Dalo by se sice přežít i s půlkou, ale to už si sáhnete na dno a za rok nebo dva budete i tak nucení upgradovat. Vliv rychlosti paměti RAM na plynulost systému je docela nepatrná a nemá smysl se jí příliš zaobírat.

Dual Channel

Spíše než rychlost by vás měl zajímat počet kanálů, na kterých paměť běží. RAM využívající více kanálů (slotů na základní desce) se může honosit vyšší propustností dat. V praxi se tudíž vyplatí mít dvě paměti o 8 GB a ne jednu jedinou mající 16 GB.

Jak vybrat operační paměť?

Pevný disk (HDD a SSD)

Ačkoliv v názvu této části zmiňujeme nejenom SSD (solid-state drive), ale i HDD (hard disk drive), HDD je tam spíše jen pro úplnost. V dnešní době bychom vám jeho koupi nedoporučovali. Definitivně ne jako úložistě primárního, které by měl okupovat operační systém. Ve srovnání s SSD je totiž HDD extrémně pomalý a nemůže se pyšnit ani velkou spolehlivostí. Jeho jediným pozitivem je nízká cena.

Jak vybrat SSD?

Výběr samotného SSD je pak už dost přímočarý. Základní desky bývají vybavené hned několika sloty určenými pro úložiště, z nichž nejběžnější jsou SATA a M.2. SSD disky s rozhraním M.2 jsou menší a zpravidla také znatelně rychlejší než jejich konkurenti s rozhraním SATA. Nachází-li se na vaší základní desce volný M.2 slot, neváhali bychom a vydali se touto cestou.

Kapacita a rychlost disku

Při koupi se budete samozřejmě rozhodovat hlavně podle kapacity úložiště a naše rada zní: nechoďte pod 256 GB. Spoustu místa totiž zabere už samotný operační systém. K tomu přihoďte pár fotek, několik dokumentů, sem tam film a všechno volné místo je fuč. A to jsme ještě nezmínili ani hry! Nejnovější herní tituly narůstají až do gigantických rozměrů a na takto skromný disk se vám stěží vejde jedna. Jestli vůbec.

Opravdová hráčská sestava by proto neměla mít méně než 1 TB. Cena takto velkých disků postupně klesá na rozumnou úroveň a opravdu se vyplatí mít dostatek volného místa.

Vedle kapacity se soustřeďte také rychlosti čtení a rychlosti zápisu a nakonec i na životnost disku. Vyšší číslo samozřejmě u všech těchto kritérií znamená lepší disk.

Jak vybrat pevný disk?

PC skříň

Počítačová skříň často bývá až tím úplně posledním kouskem sestavy, který si člověk pořídí. A to ještě k tomu za co nejnižší cenu, protože zbytek rozpočtu již padl na bombastickou grafickou kartu a na procesor. Právě skříň ale reprezentuje váš počítač navenek a chrání jeho komponenty před vlnami vedra a před nájezdy prachu a vašich domácích mazlíčků.

Velikost počítačové skříně

Logicky budete potřebovat skříň, do které se vám vejdou všechny potřebné komponenty. Nejčastější volbou je tzv. Midi Tower - skříň, která je stavěná pro základní desky velikosti ATX (a menší) a která zároveň nebude pod vaším stolem připomínat několikatunový balvan.

Chlazení počítačové skříně

Všechno ale není jenom o velikosti. Rozhoduje i chlazení. Skříň by měla být vybavená minimálně dvěma větráčky. Jedním, který bude dovnitř přivádět studený vzduch a druhým, který bude ven odvádět ten horký. Většina skříní se prodává již se zabudovaným systémem chlazení, ale nic vám nebrání v tom jej vyměnit za něco lepšího. A hlavně pohlednějšího.

Při výběru věnujte pozornost také tomu, jak má skříň vymyšlenou air flow, tedy proudění vzduchu, a jak snadno v ní lze zorganizovat (schovat) kabely.

Jak vybrat PC skříň?

Napájecí zdroj (PSU)

Zdroj jistě nikdy nevyhraje soutěž o ten nejstylovější komponent. Nemůže se rovnat úžasné grafické kartě produkující neuvěřitelné realistické vizuály nebo procesoru, mozku sestávajícího se z 6 miliard tranzistorů. Je to prostě zdroj. Zdroj, bez kterého by výše zmínění oblíbenci zůstali kompletně bez šťávy. Zdroj, bez kterého by se vám počítač ani nepodařilo zapnout.

Výkon zdroje

Výběr takto esenciálního komponentu naštěstí není nijak složitý. Jeho wattáž prostě musí pokrýt chod všech komponent a zároveň by mu měl zbýt také nějaký prostor navíc. Napájecí zdroj totiž bývá nejefektivnější kolem 50 % své maximální kapacity. Potřebuje váš počítač při nejvyšším zatížení 600 W? Zvolte zdroj, který jich má alespoň 750, ne jen 650.

A jak se máte dopočítat potřebné wattáže? Můžete si jeden po druhém nastudovat parametry všech svých komponent. Anebo si na internetu najít jeden z mnoha uživatelsky přívětivých kalkulátorů a konfigurátorů, které většinu práce vykonají za vás. Největšími žrouty jsou každopádně procesory a grafické karty.

Certifikace zdroje

Ukazatelem kvality a efektivity napájecího zdroje je jeho certifikace jdoucí od Bronze přes Gold až po Titanium. Gold je známkou střední třídy a perfektní směsí rozumné ceny a obstojné kvality.

1. Vybalení PC skříně a připojení napájecího zdroje

Začněte rozbalením PC skříně. Ze skříně následně odšroubujte obě okrajové desky. Potřebujete totiž mít co nejlepší přístup dovnitř. Přibalené šroubky si nechte stranou, a to tak abyste je našli, ještě se vám budou hodit.

Ke skříni nyní připojte zdroj, a to zpravidla na její spodní stranu (záleží na designu skříně, takže pokud si nejste jistí, bez ostychu se obraťte na manuál). Ať už ale umístíte svůj zdroj kamkoliv, je důležité, aby jeho větráček nebyl nalepený přímo na nějakou rovnou plochu, ale aby měl prostor se nadechnout.

Ty nejdůležitější kabely jsou ke zdroji většinou připojené natvrdo a ty zbylé si pak připojíte sami, a to podle toho, které budete potřebovat pro napájení konkrétních komponent (hlavně grafické karty a SATA disku).

Nyní zdroj konečně umístěte na své místo a ke skříni ho přišroubujte. Obecně je dobré šroubky utahovat křížem, jinak hrozí, že budou komponenty všelijak odstávat. Ze zadní strany skříně by na vás měl teď koukat port, z kterého povede hlavní napájecí kabel přímo do zásuvky, a vedle něho také vypínač.

2. Příprava základní desky

Teď se můžete vrhnout na základní desku. Rozbalte ji a chovejte se k ní s citem. Něco málo sice vydrží, ale i tak je lepší ji zbytečně neosahávat - některé z jejích konektorů jsou dost citlivé a mohly by se poškodit. Snažte se ji proto držet po stranách a nebojte se použít krabici, z které jste ji vyndali, jako takovou malou dočasnou pracovní plochu, na kterou desku položíte.

Nyní se seznamte s její strukturou. Na první pohled připomíná základní deska džungli, ve které je snadné se ztratit. Zajímat vás na ní ale bude naštěstí jen pár věcí, a to sloty pro CPU, pro RAM, pro GPU a pro SSD a pak konektory, do kterých bude proudit energie z napájecího zdroje a několik dalších, které bude potřeba propojit s jednotlivými součástkami.

3. Umístění procesoru na základní desku

Základní desku máte připravenou a nyní nastala chvíle vybalit procesor a umístit ho do socketu na desce. Uvolněte páčku, která na desce drží čtvercový kryt chránící výkroj pro procesor a buďte při tom extrémně opatrní. Nedotýkejte se pinů (malých kovových výstupků), které se před vámi na základní desce odkryjí. Jsou totiž mimořádně křehké a těžko opravitelné. U Intelu se piny nacházejí přímo na základní desce, zatímco u AMD je naleznete na spodní straně procesoru.

Čas na nejnapínavější moment stavby počítače. Umístit procesor na svou pozici na základní desce. Řiďte se šipkami, ktere jsou natištěné jak na procesoru, tak na základní desce. Čip na ni lze usadit jen jediným možným způsobem. Pokud procesor na první pokus nezapadne do patice, jak by měl, nesnažte se jej tam narovnat a ani náhodou na něj netlačte! Raději jej citlivě zvedněte a zkuste ho usadit znovu. Jakmile se vám ho podaří dostat na své místo, tak ho tam zamkněte kovovou páčkou a v klidu si oddechněte.

4. Instalace paměti RAM

Instalace operační paměti je po nervydrásajícím procesoru úplná pohoda. Stačí najít ten správný slot (nebo sloty), povolit cvočky po jeho stranách (některé desky mají cvoček jen jeden a některé žádný) a RAM tam zacvaknout. Paměťová karta má zespod malý výřez, který není tak docela uprostřed, ale zvažuje se na jednu stranu a díky němu ji lze do slotu vložit jediným možným způsobem, nemůžete se splést. Některé základní desky mají u jednotlivých slotů malou nápovědu ve formě pořadí pro jejich použití - je dobré se jím řídit.

5. Instalace SSD disku

Stejně jako instalace RAM je i instalace SSD naprosto přímočará, zvláště u disků s rozhraním M.2. Na desce najděte odpovídající M.2 PCIe slot (zas a znovu se obracejte na manuál k vaší základní desce, ať máte jistotu, který slot je tím správným) a SSD disk do něj vložte. Zpravidla to půjde v úhlu kolem 30°. Na disk poté trochu zatlačte, aby seděl vodorovně s deskou a na místo ho připevněte šroubkem.

Instalace SATA disku má o nějaký ten krok navíc, ale i tak je relativně jednoduchá. Na SSD s rozhraním SATA se nachází dva konektory. Z jednoho povede kabel do základní desky a ten druhý pak propojíte s napájecím zdrojem. SATA disk je dobré instalovat až poté, co základní desku umístíte do počítačové skříně. Budete jej totiž zpravidla připevňovat na konkrétní k tomu určené místo ve skříni.

6. Chlazení procesoru

Instalace chladiče procesoru se bude lišit model od modelu, rozhodně si proto nejdřív nastudujte přibalený manuál a nesnažte se to střelit od oka. Zpravidla budete muset chladič přišroubovat k základní desce přímo nad procesor a dát si při tom pozor na již aplikovanou termální pastu, která bude hlavním pojítkem mezi procesorem a chladičem. V některých případech ji budete dokonce muset aplikovat sami, nejde ale o nic složitého.

Poté, co chladič umístíte a připevníte na místo, jej nezapomeňte kabelem připojit k základní desce. Jinak nic moc neochladí.

Instalace vodního chlazení bývá složitější, budete si totiž muset poradit s umístěním radiátoru, většího počtu větráčků a s dalšími problémy, ale princip uvedení do chodu bude podobný. Konzultuje jej se svým manuálem.

7. Vložení základní desky do PC skříně

Dalším krokem je vložení základní desky (se vším, co jsem k ní zatím připojili) do již rozbalené a připravené skříně. Desku ve skříni narovnejte a zkontrolujte pozici všech svých dosavadních kabelů. Nechcete, aby vám některé zapadly pod desku a různě tam překážely. Poté desku přišroubujte. Některé skříně mají zadní I/O kryt chránící porty již zabudovaný, u jiných ho však budete muset přidělat vy sami a to většinou snadným zakliknutím ve všech čtyřech rozích.

Předtím, než se přesunete k dalšímu kroku, ujistěte se, že jsou kryt a základní deska dobře zarovnané a porty jsou opravdu použitelné. Vyhnete se tomu, že vám k hotovému počítači nepůjdou připojit žádné periferie.

8. Kabeláž

Základní deska je na svém místě a všechno tak začíná vypadat k světu. Je proto dobrý čas na zapojení všech kabelů. Kromě toho hlavního - vedoucího z napájecího zdroje do základní desky, nezapomeňte také na větráčky vedoucí ze skříně do základní desky a na všechny možné porty typu USB a audio.

9. Instalace grafické karty

Vrchol večera aneb montáž grafické karty. Na základní desce vypátrejte náležitý PCI-Express slot (nejčastěji to bude ten nejblíže procesoru) a grafickou kartu nad ním narovnejte. Předtím, než ji zacvaknete na místo, bude možná potřeba vyndat jeden nebo více zadních krytů z počítačové skříně, protože je využije grafická karta pro své konektory. Tyto konektory opravdu používejte, speciálně pro připojení počítače k monitoru. Nemá smysl používat HDMI konektory na základní desce, pokud disponujete dedikovanou grafickou kartu.

Až bude karta sedět pevně na svém místě, připojte ji kabelem ke zdroji.

10. Testování

Ujistěte se, že jste nezapomněli něco zapojit a že vám nikde nečouhají nějaké volné kabely, které by tam očividně neměly být. Počítač zapojte do zásuvky, vypínač přepněte do polohy „Zapnuto“, pozapojujte monitor, myš a klávesnici a psychicky se připravte na okamžik pravdy.

Po zapnutí počítače by se měly roztočit všechny větráčky, to je první známka života. Poté buďte trochu trpělivý a počítači dejte pár minut na probuzení. Po těchto stresujících momentech by se na displeji měl objevit BIOS a v něm (snad) uvidíte i všechny vámi připojené komponenty. Jestliže tam nějaký chybí (nebo se nedejbože počítač ne a ne probudit), překontrolujte kompletně vše, co jste dnes zapojili, a zkuste to znovu.

Počítač běží, jak má? Gratulujeme! Právě jste si postavili vlastní počítač.

Vraťte se ke skříni a věnujte trochu času uspořádání kabelů. Pomocníkem vám budou stahovací pásky. Cable management není důležitý jenom kvůli vzhledu, ale také pro dobrou air flow. Poté skříň zavřete, zašroubujte, co je potřeba, a vrhněte se na aktualizování BIOSu a následně na instalaci operačního systému.

Ať vám vaše nová mašina slouží co nejdéle!